Od roku 2021 pořádáme ve spolupráci s místní organizací českého rybářského svazu v České Lípě kaprařské závody na revíru Dubice č. 9. V loňském roce jsme se rozhodli, že na těchto závodech budeme pomáhat. Místo věcných darů pro závodníky jsme tak vybrané startovné věnovali na dobrou věc. Bylo krásné zjistit, že osud Matěje Brandejského nebyl našim závodníkům lhostejný a s jejich pomocí se nám podařilo vybrat úctyhodných 30 000,- Kč. Matěj Brandejský, trpí vážnou nemocí zvanou kongenitální myopatie, která spočívá ve svalové slabosti. Za tyto peníze se mu pořídilo elektrokolo, na kterém už ujel přes 300 km. Jsme rádi, že kolo pomáhá. 

Letošní pomoc byla dvojnásobná. Oslovila nás rodina Seidlových, která má dvě děti. Tobíka a Elišku, a poslala nám svůj příběh:

Tobík se narodil s dětským autismem. Už od miminka má velice silné projevy PAS. Jako malý vypadal jako někdo, kdo chodí po jiné planetě, jen zapomněl své tělo tady....

Již ve dvou letech dostal svou první diagnózu. Dětský autismus a lehká psychomotorická retardace. Postupem let jsme přišli ještě na to, že má oční vadu ( +6 dioptrií na každém oku), je silný alergik. Během let a tisíce hodin naší práce se Tobík neuvěřitelně zlepšil. Reaguje na jméno, zvládá jednoduché pokyny, s pomocí se zvládne obléct, napít se ze skleničky, jíst lžící a i když po svém, si dokáže i hrát a zajímat se. Všímá si nás a je tu mnohem více s námi... Momentálně největší problém Tobíka je nemožnost komunikace. Umí pár znaků, pár kartiček, teď poprvé začal opakovat dvě slova (nejsou funkční), ale o funkční komunikaci se mluvit nedá. Tobík od mala vykazuje ke všemu známky agrese. Vůči sobě i okolí. Jsme si celkem jistí, že velká část této agrese pramení z nemožnosti komunikace. Je asi pochopitelné, že je velice těžké žít ve světě, kde nikdo nerozumí vám a ani vy ostatním. 

A proto bychom Tobíkovi moc rádi pořídili Ipad, na který existují velice dobré programy, pro podporu a učení komunikace. 

A samozřejmě i jiné vzdělávací programy. 

Tobík je velice hodný, usměvavý a extrémně mazlivý kluk. 

Jen to má prostě strašně moc těžké. 

I když se snažíme jak můžeme. Není to ale jediný důvod, proč bychom chtěli Ipad. 

Druhý důvod je jeho mladší sestřička Eliška. Ta se sice narodila předčasně, ale vše krásně zvládla. Ze začátku vypadala jako naprosto běžné zdravé miminko. Časem jsem ale i u ní začala vidět odlišnosti. Byla jsem si jistá, že není jako Tobík, ale taky, že není jako jiné děti. Po druhém roce si Eli vzala pod svá křídla klinická psycholožka, kam jsme jezdili s Tobíkem a řekla nám své podezření na vývojovou dysfázii. Ve třech letech jsme tuto diagnózu dostali potvrzenou. Eli má oba typy vývojové dysfázie, celkem silnou formu. Jednoduše řečeno, nemluví, nerozumí. Po letech práce Eli stále plně nerozumí, ale už je to mnohem lepší. Stále používá hodně svůj žargon, ale umí už celkem hodně českých slov a frází (často je komolí, ale význam mají správný) a hodně mluví anglicky. Jelikož moc nerozumí, hodně se učí očima, odkoukává a napodobuje. Extrémně. Proto i ta angličtina. Doma ji to nikdo neučí, ale slyší to v různých videích atd. Elinka je moc hodná holčička s dobrým srdcem, která i když to má s bráchou velice těžké, ho strašně moc miluje, a chce nám neustále pomáhat a pečovat o něj. Ale sama to má dost těžké. Ona je velice sociální, miluje děti a hraní, ale třeba nedokáže pochopit, že ne každý si s ní chce hrát a tak volá venku na všechny kdo tam jsou a myslí si, že si s ní budou hrát. I pro Elišku by byly tyto programy velmi nápomocné. Jedná se tedy o Ipad s celistvým krytem, který by měl zabránit v rozbití. 

Náš cíl byl jasný. Pořídit každému dítěti Ipad, protože po první schůzce s rodinou nám bylo jasné, že tyto děti to opravdu potřebují. Díky štědrému daru od firmy MODUS – český výrobce svítidel, která nám věnovala jeden Ipad a kryt se nám to podařilo a v den, kdy byly závody odstartovány jsme měli oba Ipady i s krytem. Ale to nebylo všechno. Díky skvělým rybářům, kteří zase ukázali, že mají obrovské srdce a chuť pomáhat jsme vybrali dalších 15. tisíc, které jsme s potěšením předali rodičům při vyhlášení výsledků. Rádi bychom aby rodiče tyto prostředky použili na vlastní relax a odpočinek, protože si to určitě zaslouží. 

Děkujeme i ostatním sponzorům. 

ČRS MO Česká Lípa 

G.B.U. Hanybaits Maxcarp Modus - výroba českých svítidel 

Tropic Liberec 

A v neposlední řadě i firmě Pačinek Glass, která do letošních závodů věnovala originální poháry. 

Při předávání dárků a šeku byli rodiče v šoku a moc nám toho kromě slov díků neřekli, ale když se z toho za chvíli vzpamatovali, řekl tatínek jednu větu, která nám utkvěla v hlavě. „ Teď už vím, proč se rybářům říká tichý blázni, vy jste opravdu blázni." Moc rádi vidíme, že naše pomoc je skutečná a už teď se těšíme na další ročník. 

Petrův zdar! 

Eliška a Petr Bobčíkovi a přátelé rybáři. 

Kaprařské závody Peklo 2024

Tobík s tatínkem s kaprem.  

Rodiče Seidlovi s dětmi a Matěj Brandejský s maminkou Markétou.

Předávání dárků a šeku na 15 000 Kč. 

Vítězné týmy. Zleva: Skokancarp, Zero a Singleplayer. Tým Zero navíc získal i pohár za největší rybu.